topbanner.jpg, 64kB

Zajímavá místa na Vltavě a Labi

Vltava

je se 430 km (433 km) nejdelší řeka v České republice. Pramení na Šumavě, protéká mimo jiné Českým Krumlovem, Českými Budějovicemi a Prahou a ústí zleva do Labe v Mělníku. Povodí Vltavy s přítoky Malší, Lužnicí, Otavou, Sázavou a Berounkou zaujímá jižní polovinu Čech a spolu s Labem, jehož přítokem Vltava je, vytváří systém odvodňující Čechy téměř celé. Povodí řeky je 28 090 km² (z toho 27 006,70 km² v Česku).

Labe

je jednou z největších řek a vodních cest Evropy. Pramení v Krkonoších na severu Čech, protéká Německem a ústí estuárem do Severního moře. Je to skoro jediná česká řeka, jejíž český název není ženského rodu (v němčině však je ženského rodu). Je 1154 km dlouhá (v Čechách 358,3 km). Povodí má rozlohu 144 055 km² (v Česku 51 394 km²). Na svém soutoku s Vltavou má nižší průtok a je od svého pramene kratší, ale přesto se nepovažuje za její přítok. Celková délka toku Černého potoka, Teplé Vltavy, Vltavy a Labe od soutoku s Vltavou do moře činí 1329 km.

Jméno dali řece snad Keltové, kteří její povodí (včetně českého území) obývali ve starověku. Původní keltské slovo (snad 'elb') znamenalo prostě „(velká) řeka“ a objevuje se v názvech mnoha řek ve Švédsku (älv v Ume älv, Lule älv, Pite älv atd.). Podle některých pramenů má jméno původ v indo-evropském základu, znamenajícím bílý, světlý, čistý. V antických pramenech se řeka zmiňuje jako Albis ve významu bílý, světlý, čistý. České jméno je pravděpodobně odvozeno z germánského Alba pomocí přesmyčky. Labe je označováno za jedinou českou řeku, jejíž název není v ženském rodě.

Díky Keltům je dnes také Vltava považována za přítok Labe, a ne obráceně, ačkoli je Vltava od pramenů k soutoku zřetelně delší a u soutoku má též vyšší průtok.

Seznam míst na Vltavě a Labi

Mosty

Ubytování

Kulturní památky

Jezy

Občerstvení

Ostrovy

Plavební komory - Labe

Muzea

Přírodní zajímavosti

Technická zázemí

Technické zajímavosti

Přírodní vyhlídky

Plavební komory - Vltava

Ekotechnické muzeum

Ekotechnické muzeum je umístěno v památkově chráněném areálu staré čistírny odpadních vod, která patří mezi významné objekty naší průmyslové architektury. Jde o unikátní světovou památku z období průmyslové secese (1906). Je pozoruhodné, že se zachovala dodnes. V okolních zemích tyto čističky 1.generace zmizely již před druhou světovou válkou. Stará čistírna byla součástí stokového systému budovaného v letech 1895 - 1906 podle projektu anglického inženýra W.H. Lindleye. Ve své době byla špičkovou stavbou jak po stránce technologické tak i architektonické.

Úkolem této pozoruhodné technické stavby bylo odstraňovat nečistoty z vody přivedené kanalizací, aby mohla být bez nebezpečí vypouštěna do Vltavy. Praha byla tehdy jedním z prvních měst v Evropě, které mělo moderní kanalizační systém. I když účinnost čistírny dosahovala jen asi 40 %,přece jen výrazně přispěla k hygieně města. Celá čistírenská technologie - česle, lapač písku i sedimentační nádrže - byla ukryta v podzemí, které je dokonalou učebnicí práce s cihlou. Ve všech prostorách jsou mistrně provedeny klenby, výklenky, prostupy složitých ploch, chodby a stoky.

Kapacita čistírny byla projektována na připojení cca 400 000 obyvatel, takže po vzniku tzv. Velké Prahy ve 20. letech musela být rozšířena a modernizována. Projektová soutěž na zbudování nové čistírny nebyla do začátku války vyhodnocena a tak stará čistírna přesluhovala až do roku 1967, kdy byla uvedena do provozu nová čistírna na Trojském ostrově. Po 61 letech služby tak zůstalo Lindleyovo dílo bez využití.

Muzejní expozice

Na konci 80. let objevili opuštěný areál nadšenci, kteří započali s obnovou zdejšího strojního vybavení. V roce 1991 se jim podařilo prosadit památkovou ochranu čistírny včetně technologického zařízení a poté založili Nadaci Ekotechnického muzea s cílem zpřístupnit tuto unikátní technickou památku veřejnosti a vybudovat zde postupně muzejní expozici. Muzeum, o jehož provoz se starají dobrovolníci, bylo slavnostně otevřeno v září 1996 u příležitosti 90. výročí pražské kanalizace.

Stálá muzejní expozice je rozdělená do dvou částí. V podzemních technologických prostorách se návštěvník seznámí s historií pražské kanalizace a se způsobem čištění městské odpadní vody ve více než 90 let starých zařízeních. V přízemí vznikla ve spolupráci s Národním technickým muzeem expozice zaměřená na historii parního stroje. Nejzajímavější je původní parní strojovna z roku 1903, která sloužila k pohonu veškerých zařízení čistírny. Parní stroje jsou dodnes provozuschopné a při zvláštních příležitostech se předvádějí v chodu. Součástí je i sbírka modelů parních strojů nejrůznějších typů a velikostí. Významnou součástí expozice je parní válec ČKD typu Mamut z roku 1930, jediný funkční u nás. Starou čistírnu často navštěvují filmové štáby. Jmenujme například snímky Amerika, Šakalí léta nebo Dobrodružství kriminalistiky, ve kterých nalezneme záběry z interiérů.

Návštěva muzea

Sezóna 24. dubna - 30. října 2010; Středa - neděle v 10.30, 12.30, 14.30, 16.00 hodin. Mimo tento termín jen pro skupiny na objednávku (Tel.: +420 777 170 63). Obsah expozice: prohlídky rozsáhlých prostor staré pražské kanalizace v podzemí čistírny s dochovanou technologií na čištění odpadních vod. Ve strojovně uvnitř budovy původní čerpací parní stroje Breitfeld & Daněk z roku 1903 a výstava modelů parních strojů. Další historické stroje na pozemku muzea. Výpravy vede průvodce, který podává výklad. Délka prohlídky v interiérech cca 40 minut, na pozemku bez omezení.

+420 776 868 770
Contact us!
info@malelode.cz