topbanner.jpg, 64kB

Zajímavá místa na Vltavě a Labi

Vltava

je se 430 km (433 km) nejdelší řeka v České republice. Pramení na Šumavě, protéká mimo jiné Českým Krumlovem, Českými Budějovicemi a Prahou a ústí zleva do Labe v Mělníku. Povodí Vltavy s přítoky Malší, Lužnicí, Otavou, Sázavou a Berounkou zaujímá jižní polovinu Čech a spolu s Labem, jehož přítokem Vltava je, vytváří systém odvodňující Čechy téměř celé. Povodí řeky je 28 090 km² (z toho 27 006,70 km² v Česku).

Labe

je jednou z největších řek a vodních cest Evropy. Pramení v Krkonoších na severu Čech, protéká Německem a ústí estuárem do Severního moře. Je to skoro jediná česká řeka, jejíž český název není ženského rodu (v němčině však je ženského rodu). Je 1154 km dlouhá (v Čechách 358,3 km). Povodí má rozlohu 144 055 km² (v Česku 51 394 km²). Na svém soutoku s Vltavou má nižší průtok a je od svého pramene kratší, ale přesto se nepovažuje za její přítok. Celková délka toku Černého potoka, Teplé Vltavy, Vltavy a Labe od soutoku s Vltavou do moře činí 1329 km.

Jméno dali řece snad Keltové, kteří její povodí (včetně českého území) obývali ve starověku. Původní keltské slovo (snad 'elb') znamenalo prostě „(velká) řeka“ a objevuje se v názvech mnoha řek ve Švédsku (älv v Ume älv, Lule älv, Pite älv atd.). Podle některých pramenů má jméno původ v indo-evropském základu, znamenajícím bílý, světlý, čistý. V antických pramenech se řeka zmiňuje jako Albis ve významu bílý, světlý, čistý. České jméno je pravděpodobně odvozeno z germánského Alba pomocí přesmyčky. Labe je označováno za jedinou českou řeku, jejíž název není v ženském rodě.

Díky Keltům je dnes také Vltava považována za přítok Labe, a ne obráceně, ačkoli je Vltava od pramenů k soutoku zřetelně delší a u soutoku má též vyšší průtok.

Seznam míst na Vltavě a Labi

Mosty

Ubytování

Kulturní památky

Jezy

Občerstvení

Ostrovy

Plavební komory - Labe

Muzea

Přírodní zajímavosti

Technická zázemí

Technické zajímavosti

Přírodní vyhlídky

Plavební komory - Vltava

Anežský klášter

Anežský klášter, založený Anežkou Přemyslovnou a králem Václavem I., vznikl zřejmě v letech 1233-1234 (v místech bývalého špitálu). Sama Anežka se pak stala jeho první abatyší.

Klášter se rozprostírá v severovýchodním cípu historického území Starého Města. K ženské větvi řádu minoritů, klarisek, se záhy připojil i mužský konvent menších bratří. Soubor kláštera tvoří tyto části: klášterní kostel sv. Františka, klášter minoritů, čtvercový ambit, velké klášterní křídlo, klášterní kuchyně, loď ženského kostela, kaple sv. Maří Magdalény, kostel sv. Salvátora, kaple sv. Barbory, ohradní zeď, dům abatyše.

Klášter byl v době svého vzniku jedinečnou stavbou, protože poprvé u nás byla gotika použita v areálu podobného rozsahu. V roce 1261, na den korunovace, založila Anežka spolu se svým synovcem, králem Přemyslem Otakarem II., východně od kaple Panny Marie svatyni sv. Salvátora, zamýšlenou jako rodové pohřebiště. Stavba kostela byla podřízena geometrickému řádu založenému na konstrukci zlatého řezu a Brány harmonie. Do svatyně se vstupuje z kaple P. Marie půlkruhovou arkádou, na jejíchž hlavicích je vytesáno pět korunovaných hlav králů a královen. V polygonálním závěru se na jedné z hlavic objevuje mezi realistickými listy drobná busta řádové sestry, považovaná za podobiznu Anežky.

Tato podobizna střeží přístup do přemyslovské krypty umístěné symbolicky: jižní křídlo kříže-vzkříšení. Vzorem pro stavbu krypty byla před polovinou 13. století přestavba pohřebiště francouzských králů v Saint-Denis.

Jsou zde pohřbeni:

  • Kunhuta Štaufská (†1248)
  • Václav I. (†1253)
  • Markéta, dcera Přemysla Otakara II. a Kunhuty (†1277)
  • Anežka Česká (†1282)
  • Kunhuta Haličská (†1285)
  • Anežka Přemyslovna (†1296)
  • Guta, dcera Václava II. a Guty (†1297)
  • Griffina Haličská (†1309)

V roce 1296 tu byly na několik desetiletí uloženy i ostatky Anežčina oblíbeného synovce, krále Přemysla, než byly definitivně pohřbeny v chrámu sv. Víta.

Během sedmdesátých let 14. století prošel areál přeměnou v tzv. „českou“ gotiku. Poté klášter chátral až do období po roce 1556, kdy jej převzali dominikáni. Dominikáni zaměřili pozornost hlavně na budovu konventu klarisek, budovy konventu minoritů byly prodány a pronajaty. Trakt klarisek nechali kolem roku 1570 renesančně přestavět.

Klarisky se do tohoto areálu vrátily v roce 1629. Po požáru roce 1689 ho nechaly částečně přestavět ve slohu raného a kolem roku 1750 ve slohu vrcholného baroka.

V roce 1782 byl klášter v době vlády Josefa II. zrušen. Jak se šířilo národní uvědomění, přišla Jednota pro obnovu kláštera blahoslavené Anežky. Rekonstrukce konventu pak probíhala téměř celé 20. století, oficiálně skončila v roce 1986.

Od roku 1978 je klášter národní kulturní památkou. Dnes v něm sídlí jedna ze sekcí Národní galerie v Praze - od roku 1963. První expozice Národní galerie tu proběhla v roce 1980, dnes je zde vystavena expozice Středověké umění v Čechách a střední Evropě 1200-1550.

+420 776 868 770
Contact us!
info@malelode.cz