topbanner.jpg, 64kB

Zajímavá místa na Vltavě a Labi

Vltava

je se 430 km (433 km) nejdelší řeka v České republice. Pramení na Šumavě, protéká mimo jiné Českým Krumlovem, Českými Budějovicemi a Prahou a ústí zleva do Labe v Mělníku. Povodí Vltavy s přítoky Malší, Lužnicí, Otavou, Sázavou a Berounkou zaujímá jižní polovinu Čech a spolu s Labem, jehož přítokem Vltava je, vytváří systém odvodňující Čechy téměř celé. Povodí řeky je 28 090 km² (z toho 27 006,70 km² v Česku).

Labe

je jednou z největších řek a vodních cest Evropy. Pramení v Krkonoších na severu Čech, protéká Německem a ústí estuárem do Severního moře. Je to skoro jediná česká řeka, jejíž český název není ženského rodu (v němčině však je ženského rodu). Je 1154 km dlouhá (v Čechách 358,3 km). Povodí má rozlohu 144 055 km² (v Česku 51 394 km²). Na svém soutoku s Vltavou má nižší průtok a je od svého pramene kratší, ale přesto se nepovažuje za její přítok. Celková délka toku Černého potoka, Teplé Vltavy, Vltavy a Labe od soutoku s Vltavou do moře činí 1329 km.

Jméno dali řece snad Keltové, kteří její povodí (včetně českého území) obývali ve starověku. Původní keltské slovo (snad 'elb') znamenalo prostě „(velká) řeka“ a objevuje se v názvech mnoha řek ve Švédsku (älv v Ume älv, Lule älv, Pite älv atd.). Podle některých pramenů má jméno původ v indo-evropském základu, znamenajícím bílý, světlý, čistý. V antických pramenech se řeka zmiňuje jako Albis ve významu bílý, světlý, čistý. České jméno je pravděpodobně odvozeno z germánského Alba pomocí přesmyčky. Labe je označováno za jedinou českou řeku, jejíž název není v ženském rodě.

Díky Keltům je dnes také Vltava považována za přítok Labe, a ne obráceně, ačkoli je Vltava od pramenů k soutoku zřetelně delší a u soutoku má též vyšší průtok.

Seznam míst na Vltavě a Labi

Mosty

Ubytování

Kulturní památky

Jezy

Občerstvení

Ostrovy

Plavební komory - Labe

Muzea

Přírodní zajímavosti

Technická zázemí

Technické zajímavosti

Přírodní vyhlídky

Plavební komory - Vltava

Podolská vodárna

je jednou z nejvýraznějších pražských industriálních staveb, která byla postavena na místě staré vodárny z konce 19. století v letech 1927 až 1929 podle projektu úspěšného architekta Antonína Engela, jenž má na svědomí třeba také urbanistické řešení pražských Dejvic.

Stavba reprezentuje monumentální novoklasickou architekturu komponovanou do celistvých bloků a její vznik odstartoval začátek moderního úpravárenství vody v hlavním městě. Dnes už je však Podolská vodárna svou produkcí 12% pitné vody nejmenší výrobnou v metropoli a je spíše rezervním zdrojem v případě poruchy vodárny v Káraném či na Želivce.

Vodárna v Podolí byla dvakrát rekonstruována. Na první rekonstrukci v 50. letech se podílel opět Antonín Engel, který tak mohl dokončit započaté dílo. Roku 1952 tady navíc vzniklo Muzeum pražského vodárenství, které zde sídlí dodnes. K další rozsáhlé rekonstrukci došlo v průběhu 90. let.

O jedinečnosti monumentální stavby, která je jedním ze zásadních symbolů podolské čtvrti, hovoří fakt, že v roce 2000 uspěla v rámci kategorie průmyslové stavby v celostátní soutěži Stavba století a Česká televize jí ve svém seriálu Deset století architektury věnovala speciální díl.

Do systému zásobování Prahy vodou dnes patří zejména vodní dílo Želivka, které je největší úpravnou vody na našem území. Pitná voda z Podolí se mísí s vodou hlavních zdrojů z Želivky a Káraného. Podolská vodárna s velmi dobrou kvalitou pitné vody dnes zásobuje svým výkonem část města, kterou nelze zásobovat z ostatních úpraven, jde zejména o Staré Město a Josefov a hodně podolské vody jde do vodojemů na Floře.

Výkon Podolské vodárny bude významný při obnově vodovodních a kanalizačních sítí v historickém centru města. Optimální výkon vodárny je 500 l za sekundu, lze ho však zvýšit až na kapacitní výkon 2200 litrů za sekundu. Vodárna je také významným záložním zdrojem vody pro Prahu v případě havárie hlavních zdrojů.

+420 776 868 770
Contact us!
info@malelode.cz