topbanner.jpg, 64kB

Zajímavá místa na Vltavě a Labi

Vltava

je se 430 km (433 km) nejdelší řeka v České republice. Pramení na Šumavě, protéká mimo jiné Českým Krumlovem, Českými Budějovicemi a Prahou a ústí zleva do Labe v Mělníku. Povodí Vltavy s přítoky Malší, Lužnicí, Otavou, Sázavou a Berounkou zaujímá jižní polovinu Čech a spolu s Labem, jehož přítokem Vltava je, vytváří systém odvodňující Čechy téměř celé. Povodí řeky je 28 090 km² (z toho 27 006,70 km² v Česku).

Labe

je jednou z největších řek a vodních cest Evropy. Pramení v Krkonoších na severu Čech, protéká Německem a ústí estuárem do Severního moře. Je to skoro jediná česká řeka, jejíž český název není ženského rodu (v němčině však je ženského rodu). Je 1154 km dlouhá (v Čechách 358,3 km). Povodí má rozlohu 144 055 km² (v Česku 51 394 km²). Na svém soutoku s Vltavou má nižší průtok a je od svého pramene kratší, ale přesto se nepovažuje za její přítok. Celková délka toku Černého potoka, Teplé Vltavy, Vltavy a Labe od soutoku s Vltavou do moře činí 1329 km.

Jméno dali řece snad Keltové, kteří její povodí (včetně českého území) obývali ve starověku. Původní keltské slovo (snad 'elb') znamenalo prostě „(velká) řeka“ a objevuje se v názvech mnoha řek ve Švédsku (älv v Ume älv, Lule älv, Pite älv atd.). Podle některých pramenů má jméno původ v indo-evropském základu, znamenajícím bílý, světlý, čistý. V antických pramenech se řeka zmiňuje jako Albis ve významu bílý, světlý, čistý. České jméno je pravděpodobně odvozeno z germánského Alba pomocí přesmyčky. Labe je označováno za jedinou českou řeku, jejíž název není v ženském rodě.

Díky Keltům je dnes také Vltava považována za přítok Labe, a ne obráceně, ačkoli je Vltava od pramenů k soutoku zřetelně delší a u soutoku má též vyšší průtok.

Seznam míst na Vltavě a Labi

Mosty

Ubytování

Kulturní památky

Jezy

Občerstvení

Ostrovy

Plavební komory - Labe

Muzea

Přírodní zajímavosti

Technická zázemí

Technické zajímavosti

Přírodní vyhlídky

Plavební komory - Vltava

Sovovy mlýny

Na pražské Kampě proti severnímu výběžku Střeleckého ostrova stojí seskupení budov mající čp. 503 a 527. Jsou to objekty bývalých Sovových mlýnů. Dle pověsti zde stál v dávné minulosti vůbec první pražský mlýn, který dodával mouku na Pražský hrad. Pověst vypravuje i původu jména. Při kácení mohutného dubu, který musel uvolnit místo pro stavbu mlýna, vylétla ze jeho dutiny sova, v pohanských dobách ke své užitečnosti považovaná za posvátného ptáka. Tato událost byla považována za příznivé znamení a mlýn byl proto nazván Sovím.

Skutečné pojmenování je však prozaičtější. Svůj název získala v polovině 16. století, kdy jej vlastnil význačný staroměstský měšťan Václav Sova z Liboslavě. Velkým nepřítelem Sovových mlýnů, když pomineme válečné události, byly oheň a voda. Objekty několikrát vyhořely většinou zásluhou neopatrnosti obsluhy mlýna. Také každá větší povodeň znamenala vzhledem k jejich poloze zkázu.

Poněkud lepší situace nastala poté, co byl ostrov kampa zpevněn sutí z vyhořelých malostranských domů při požáru v roce 1541. Zhruba v polovině 19. století se mlýny dostaly do držení rodiny Odkolků. Podnikavý František Odkolek se pustil do velkých stavebních úprav mimo jiné přivedl část mlýnů na parní pohon, z tohoto důvodu byl v roce 1872 postaven vysoký komín, který byl velikou estetickou závadou nádherného malostranského panoramatu.

Svůj špatný den měly mlýny z 29. na 30. ledna 1896. Tehdy zde vypukl rozsáhlý požár, zdaleka viditelný. Žár byl tak silný, že začal tát a praskat i led na Vltavě. Škody byly tenkrát nedozírné. Po roce 1913 mlýny odkoupilo od Odkolka město a v roce 1920 byla východní část mlýna zbořena z důvodu regulačních prací na Vltavě.

Dlouho byly mlýny v dezolátním stavu až teprve nedávno byly opraveny. Paradoxně práce skončily krátce před povodní v roce 2002. Opravy však provázely i spory s památkáři zvláště se jim nelíbila skleněná kopulka která měla být původně vyšší a měla zde být vyhlídka.

Objekt slouží jako Muzeum českého výtvarného umění. Je zde umístěna galerie s obrazy ze sbírky Jana a Medy Mládkových. Sbírka obsahuje obrazy Jiřího Koláře, Františka Kupky, Toyen, sochy Otty Gutfreuda, díla K. Nepraše, J. Načeradského aj. - celkem téměř 1200 děl českých umělců 20. století. Rekonstrukce se uskutečnila podle projektu vídeňské architektky Heleny Bukovanské.

+420 776 868 770
Contact us!
info@malelode.cz